Po dlouhých letech práce na sobě, odříkání, a velkých životních změnách přišel čas, kdy jsem si najednou mohla dovolit dovolenou bez limitů, a víte co? Já jsem vlastně nevěděla, jak by ta dovolená měla vypadat. Najednou jsem nevěděla, jestli do hor na samotu, nebo k moři na pláž, jih nebo sever, autem, nebo letecky…
Nenapadlo mě, že to je tak těžké, vybrat to pravé. Najednou jsem mohla jet, kam jsem chtěla, na jak dlouho jsem chtěla a nevěděla jsem kam…
Dva týdny jsem hledala, až když už jsem si říkala, že se snad nikdy nerozhodnu, tak moje dcerka prostě tak bájila o moři (které nikdy neviděla) až jsem se tedy rozhodla jet k moři.
Zabookovala jsem apartmán blízko pláže, sbalila, a vyrazili jsme a – celé to bylo divné, cítila jsem strach a nervozitu. Žádný pocit štěstí, nebo těšení se, spíš našeptávání, že to je bláznovství, a jestli bych na to neměla hodit bobek.