Dříve, než jsem pochopila, jaké dary jsem do života dostala, a naučila jsem se je používat, stávalo se mi často, že jsem neměla moc peněz. Respektive to byla moje denní realita.
Život od výplaty k výplatě, s dovolenou v nedohlednu.
Měla jsem tenkrát v hlavě spoustu omezení. S rodiči jsme na dovolené nejezdili a v hlavě jsem měla program „nemám na dovolenou, a když už, tak jen po Česku, protože všude jinde je draho.“
Když jsem se rozhodla, že nechci, aby můj život za pět-deset let vypadal stejně, a rozhodla jsem se k prvním krůčkům na své cestě ke změně, moc peněz jsem stále neměla…
Po dlouhých letech práce na sobě, odříkání, a velkých životních změnách přišel čas, kdy jsem si najednou mohla dovolit dovolenou bez limitů, a víte co? Já jsem vlastně nevěděla, jak by ta dovolená měla vypadat. Najednou jsem nevěděla, jestli do hor na samotu, nebo k moři na pláž, jih nebo sever, autem, nebo letecky…
Nenapadlo mě, že to je tak těžké, vybrat to pravé. Najednou jsem mohla jet, kam jsem chtěla, na jak dlouho jsem chtěla a nevěděla jsem kam…
Dva týdny jsem hledala, až když už jsem si říkala, že se snad nikdy nerozhodnu, tak moje dcerka prostě tak bájila o moři (které nikdy neviděla) až jsem se tedy rozhodla jet k moři.
Zabookovala jsem apartmán blízko pláže, sbalila, a vyrazili jsme a – celé to bylo divné, cítila jsem strach a nervozitu. Žádný pocit štěstí, nebo těšení se, spíš našeptávání, že to je bláznovství, a jestli bych na to neměla hodit bobek.
Spousta lidí radí – dej na svůj pocit, pokud se v tom necítíš dobře, tak to nedělej.
ALE TO JE PAST!!!
Pokud chceme změnu, musíme vystoupit z komfortní zóny a dělat věci, které jsme nikdy nedělali, a to není příjemné. Když jsme takto poprvé vyrazili na dovolenou k moři, všechno ve mně říkalo, že tady je něco špatně, že to je krok do neznáma, nebylo mi v tom dobře a bála jsem se, jestli bude všechno v pohodě.
A pak, někdy po dvoustém kilometru cesty, kdy jsem se vážně necítila moc dobře, přišel jeden obrovský AHA moment –bylo to vlastně poprvé, kdy jsem s dětmi a mužem vyrazila 1200 km daleko, do země, kde jsem nikdy nebyla.
Byl to obrovský krok z komfortní zóny, která ale paradoxně byla velmi nekomfortní 😀
Jsem ráda, že jsem ten strach a úzkost překonala. Užili jsme si báječnou dovolenou u moře a vím, že příště už to nebude tak těžké.
A tak to je s každým první krokem do neznáma, nenechte se zmást, a jděte si za svým, i když to znamená často překonat samu sebe, strachy, překážky a vystoupení z komfortní zóny.
Musím se tomu všemu smát. Překonala jsem v životě tolik překážek, prošla si tolika těžkýma zkouškama, žila v několika cizích zemích (proto jsem jezdila na dovolenou jen domů do Česka, k našim 
) a pak se bojím jet na dovolenou 😀 Inu, jsem ráda, že jsme jeli a už se těším na další
A jaké jsou vaše strachy? Jaká je vaše komfortní zóna? Je opravdu komfortní?
A jaké jsou vaše sny?
Budu ráda, když mi o nich napíšete, zatím třeba na magda@sradostizit.cz.
